Historie obce

Historie oblasti, kde se nachází obec Hřensko, sahá do počátku 15. století. V roce 1408 je v písemnostech Berků z Vysoké Lípy zmínka o odbočce z České cesty ke krčmě na břehu řeky Labe. Krčma, která zde stála sloužila plavcům a vorařům (po několika přestavbách Panský dům-Herrnhaus). Další písemná zmínka o Hřensku z roku 1475 je v souvislosti s přepadením tří norimberských kupců. Místo bylo dobře známé, od východu sem k Labi vedla již zmíněná odbočka České cesty. Při ústí Kamenice bylo skladiště dříví, v provozu byl i mlýn. Plavení dříví vyžadovalo i budování nutného zázemí, dřevaři a plavci si tady postavili chýše,V letech 1530 – 1550 se na území Hřenska začali usazovat noví osadníci. Po Labi se už neplavilo jen dříví, v hřenských skladištích bylo ukládáno obilí, sklo, ale také sůl dovážená do Čech. V této době byli majiteli Salhausenové, po jejich zadlužení a úpadku získal v r. 1612 Hřensko věřitel Jan z Vartemberka, následovali Vchyničtí a Aldringenové, od r. 1664 Clary-Aldringenové. Po smrti generála Jana Aldringena ve 30leté válce byl majetek rozdělen dědicům. Stalo se, že obyvatelé Hřenska a Mezné podléhali čtyřem vrchnostem. Až za Františka Karla r. 1709 byly všechny díly sloučeny do bynoveckého panství.V 17. stol. vzrostl význam Hřenska jako obchodního střediska. Rozhodujícím výrobním odvětvím zůstalo zpracování dřeva. V 18. století tu stály čtyři pily, jedna z nich byla r. 1892 přeměněna na špitál při epidemii cholery. Fungovalo tady několik vazišť, dřevo se plavilo i na vzdálenější místa. Specialitou byly mohutné staleté kmeny, dodávané do námořních loděnic pro stožáry velkých plachetnic. Dřevo bylo také zpracováváno podomácku na šindele, nádobí, nářadí, chmelové tyče a další zboží. V milířích uprostřed lesů se vyrábělo dřevěné uhlí a kolomaz. Obchodovalo se i s houbami. Při obchodování s obilím zde došlo k rozvoji mlýnů. Ve Hřensku byly tři, mladší byl po požáru přestavěn na hotel U Mlýna (Zu Mühle), dnešní Klepáč. Dalším důležitým odvětvím byla těžba a zpracování pískovce, který se dovážel až do Drážďan. Lidé se živili i podloudnictvím (stezka Podloudnice je známá již r. 1492). Pašovala se zde sůl, tabák, sukno a další zboží. Po 30leté válce se objevila přísnější opatření k zajištění hranice. Roku 1656 je ve Hřensku doložena stanice solného dohlížitelství a ve 30. letech 18. století stanice celních výběrčích. Významné bylo zavedení paroplavby, první parník proplul Hřenskem 14.6.1838. Obecný rozvoj průmyslu v 19. století neměl na Hřensko výraznější vliv. Jediným průmyslovým podnikem byla chemická továrna vyrábějící  barvy na ovčí vlnu a hedvábí, brzy byl objekt změněn na filiálku drážďanské firmy vyrábějící nitě do šicích strojů (byla v provozu do r. 1945).V 19. století se ve Hřensku začíná stále více rozvíjet cestovní ruch, podporovaný majitelem panství knížetem Edmundem Clary-Aldringenem. Ve 30. letech 19. století byla upravena stezka z Hřenska na Pravčickou bránu, vznikaly hotely, penziony a hostince. V r. 1862 zde založil firmu Gustav Kreibich, zabývající se mj. prodejem fotografií a pohlednic Hřenska. V roce 1898 jsou dokončeny a zpřístupněny soutěsky. V r. 1879 vznikají v Hřensku a ve Vysoké Lípě skupiny Horského spolku pro České Švýcarsko. Jeho členové budovali stezky, cesty, vyhlídky, zábradlí, lavičky, mostky, vydávali propagační a naučné tiskoviny, organizovali různá setkání. V letech 1786-87 byl postaven barokní kostel sv. Jana Nepomuckého, před kterým stojí socha jeho patrona z roku 1756. Kostel byl prý postaven u restaurace ze 16. století přestavěné na hotel Německý dům (Deutsche Haus), z podnětu budoucího panovníka Josefa II., který se tu r. 1779 zastavil cestou do Děčína.  Hotel byl po válce přejmenován na Český lev a okolo r. 1956 jej zničil požár. Řada opatření v Německu po roce 1933 se projevila úpadkem hřenských živností. Claryové patřili ke stoupencům K. Henleina. V r. 1939 bylo Hřensko připojeno k říši a v původní textilce byla zřízena pobočka letecké továrny z Brém, pro kterou byly ve skalách vyhloubeny štoly. Během války byl u hotelu Herrnhaus vybudován most přes Kamenici a silnice spojující Hřensko z Děčínem. Koncem války tudy prošlo několik transportů vězňů z evakuovaných koncentračních táborů. Po válce turistický ruch slábl, oživení nastalo až po rekonstrukci soutěsek v r. 1964. Postupně vzrůstala návštěvnost turistů kolísajíc v návaznosti na pohromy, které Hřensko ještě několikrát zasáhly. Dnes Hřensko opět žije turistickým ruchem. Ze sousedním Německem ho spojuje mezinárodní silnice a přívoz.